SKALICA. Ak by sme použili „vtipnú kašu“, ktorej sa asi dosť v mladosti najedol advokát, cestovateľ a literát zo Skalice, a časť názvu jeho ostatnej knižky na úvod, vyjde z toho téma – Vianoce nového typu. O jeho špecifických Vianociach, no nielen o nich, sme sa porozprávali s autorom víťazného titulu v ankete o Knihu Záhoria 2013 (Blb nového typu) – JUDr. Dušanom Krivským.
Nedám a nedostanu
Spomínate si na predvianočné či vianočné obdobie z detstva? Je to príjemná spomienka?
- (Smiech.) Velice príjemná. Zlomil sem si trojnásobne ruku a strávil sem Vánoce v nemocnici. To bylo v roku 1954 a od tej doby nemám Vánoce rád.
Čo vtedy robíte, keď iní sviatkujú?
- No idu na chatu. Na chate nigdo neni a v naprostej samote strávím tri dni – Vánoce na chate. Nepočuju žádné teplé ludské slovo, akurát ked sekám drevo a rezne mňa to drevo, tak vtedy je to slovo zas až moc teplé, ale vychádza z mojej huby.
Teda – buď idu na tú chatu, alebo ňegde uteču. Trebárs do Egypta. Alebo idu k bratrovi do Banskej Bystrice. A s bratrovú rodinú trávím Vánoce...Ale povídám ešče ráz, že rozhodňe žádnému vánočnému zhonu nepodléhám. Žádné dárky nekupuju. Od polovičky októbra do obchodu nechodím, a (Smiech.) žádný dárek nedostanu, a žádný dárek nedám.
Nie je vám to ľúto?
- Né. (Smiech.) Vúbec né. Prečo? Protože od teho 54.- ého roku, co sem si tú ruku zlámal, a trávil Vánoce v nemocnici, jaksik mám k Vánocám né že neprátelský, ale né prátelský vztah.
To ste mali päť rokov. Vianoce sú fakticky časom detského očakávania...Mali ste ako dieťa také túžby – túžim po niečom, aby mi Ježiško alebo Dedo Mráz alebo kto priniesol (aby som čosi dostal pod vianočný stromček)? Boli to skôr splnené alebo aj nesplnené túžby?
- Je to už velice dávno. Ale nespomínam si, že by sem mňel ňejaké zvláštné túžby a zrovna na ty Vánoce. Nepovídám...Ňigdy sem nic nepotreboval také, že by sem to na Vánoce čekal. Mňe je jedno. Ked neco potrebuju, tak sa to skúsím vybavit, ked to potrebuju. A nepotrebuju na to čekat do Vánoc, ked každý gde-co zháňá a včil momentálňe je to ešče k temu aj drahší na Vánoce.
Sneh na púšti a Joulupuki
Prejdime teda k vašej cestovateľskej vášni. Keďže utekáte často od toho sviatočného vianočného obdobia ruchu, spomínate si na Vianoce, ktoré vás aj pri tom úteku pred Vianocami niekde zaskočili?
- No, išél sem do Egypta na Vánoce, lebo sem rekel – na Vánoce do Egypta móže ít enem podobný blázen jak já. Nemýlil sem sa. Byla to perfektná skupina ludí. Velice dobre zme si rozumjeli, všetci mňeli k tým Vianocám taký vztah jak já. Zrejme aj proto utékli od teho zhonu...
No a co si tam spomínam na ty Vánoce? Na vynikajúcu štedrovečernú večeru, vynikajúci štedrovečerní stúl...A bylo ňeco perfektné, že šecko to bylo zadarmo. Zadarmo síce né, lebo sme to zaplatili. Lebo jako už sme tam neplatili. A bylo tam šampanské....A včil už, já to chytnu, že to otevru, a v tem jeden pán ríká – Dušane, a je v ceňe aj pití? (Smiech.) Tak sme to položili a opýtali sme sa (fakt to v cene nemňeli). A v Egypte by sme sa nedoplatili za to šampanské. No hubu zme tam nesušili...
A co mňa v tem Egypte ešte zaujalo, to byl Dedo Mráz alebo Mikuláš. Já nevím, já neznášám to označení Santa Klaus. A ten v Egypte byl na púšti, mám z teho fotku. Osli sú to. Áno, byl na vozíku, kerý tahajú osli. Pochopitelňe, nebyl na saňách, lebo v púšti majú akútny nedostatek sňehu. No ale viďel sem aj naozajstného, ve Fínsku. Na severním Polárním kruhu, a ten sa volá Joulupuki. Mám s ním krásnú fotku na chodbje. To je naozajstný, typický na saňách, sobama tahaný Joulupuki...
Ako čítam na obrázku, bolo to v Rovaniemi. Máte pri tom fotografický certifikát s označením na mapke, kde ste sa spolu stretli. Mali ste aj krajšiu príhodu s vianočným motívom?
- Najkrajší príhodu na Vánoce mám..., no, co najkrajší, takú srandovnú príhodu. To bylo v Mariazelli, kde sem byl lyžovat. To je v podhúrí Alp. Celkom pjekné lyžarské trase sú tam. Já sem tam byl lyžovat zrovna na Vánoce, lebo sem utekal od zhonu. Bylo tam pjekne a krásne vánočne.
Bylo to ubytování ze snídaním. Krásne nazdobené šecko, krásne bílé obrusy ze zeleným. Krásne, proste šecko načačkané. Švédský stúl. A tak sem si išél vybrat. Já každé ráno snídám ovsenní kašu. To si spravím tak, že si dám vločky, zaleju si to mlékem s medem a nechám to chvílu stát, aby to napučalo. A já, ked sú doma, tak idu cvičit, a za púl hodiny po cvičení to zím.
Tam v tej jedálni sem cvičit nemohel, tak sem si rekel, že si dám vajíčko. Tak byli tam dva ty koše tých vajíček. Pri jedném byli ludé, pri druhém nebyli ludé. Tak sem išél tam, gde nebyli ludé. Zebral sem si vajíčko, a aby sem náhodú tú škarupku nedal do tej ovsennej kaše, tak sem si rékel, že to vajíčko rozbiju na stoli.
Tak sem s tým vajíčkem buchél o ten krásný obrus. A to vajíčko bylo surové (Smiech.)...A pjekne sa rozlélo po celém stoli. Ono tam byli vajíčka natvrdo, vajíčka na mňako údajne Európska únia zakázala, ale tí to obešli tak, že tam dali surové vajca. A dali tam cosik, do čeho si to vajco člojek dá, to si može položit na dvje-tri minuty do vrelej vody a má to vajíčko na mňako. Co sem ovšem já pochopitelne nevjedel. Surové vajco od uvareného človjek nerozezná na prvý pohled. Tak sem to rozbil...
Ludé byli..., úplne sa rehotali strašne...Ani né temu, že sem to vajce rozbil, ale temu mojému zdesenému ksichtu, ked sem videl, že sem na taký krásný obrus pjekne rozbil jedno surové vajco.
K vianočnému menu patria aj ryby. Keď ste sám na Vianoce, prípadne už v tom čase novoročnom, čo vtedy konzumujete? Niečo, čo vám pripomenie vianočno-novoročný čas?
- Né. Jednak, su vegetarián v prvém rade, takže žádné maso nejím. A ked byla mama, tak sme robili rybu. Vegetariáni praví ani ryby nejedia. Momentálne už je doba, že tú rybu, né často, ale trochu ím. Ket mi ju nekdo spraví na Vánoce, tak ju zím. Ket mi ju nespraví, tak (Smiech.) ukrojím chleba, natru si ho s máslem a s medem, naleju mléka a mám po večeri...
Krivský medzi Werichovcami
V knižke Blb nového typu od Dušana Krivského sme našli aj tento postreh, z kapitoly nazvanej „Blb nového typu ide na mejdan“. „...Občas sa mi podarí dostat na mejdan, kde zábava není rídená kompjútrem ani televízorem a gde sa ludé dokážú zabavit sami. V mojém prípade sa najčastejší na týchto mejdanoch vyskytuju v dobrovolné organizaci „Werichovci – sdružení pana Jana pro srandu a kuluúrně-společenský život mladých věkem, či duchem“, A srandy na týchto mejdanoch je kopec. A deláme si ju sami, každý nečím prispjeje. Koncem roka sa dicky nekde na pjekném míste zejdeme a udeláme si srandamikulášsko-vánočne-novoroční nadílku spojenú s menší túrú po pjekném okolí....“
(Z knihy Blb nového typu – Knihy Záhoria 2013)
Ako vnímate ten bujarý posledný deň roka? Delobuchy, svetlice, jasanie pri vítaní nového roka? Zažijete tohto roku niečo také, alebo opäť budete niekde sám či odcestovaný do zahraničia?
- Nenávidím a neznášám všelijaké delobuchy a svjetlice, a podobné blbosti. A vúbec sa tehoto nezúčastňuju. Strašne to neznášam, protože okrem teho, že to jeduje mňa, tak vím, co to robí se psem. Momentálne mi zemrel vlčák, ale od šesti, sedmi rokú, to znamená už 60 rokú dycky mám nejakého psa. A vím, co to s tým psem robí...
Pochopitelňe si vím predstavit, co to asi robí aj s vtákama keré hnízďá. Takže velice to neznášám. A povídam, také obyčajne uteču na tu chatu, kam naštestí na teho Silvestra nikdo.nejde. Takže je tam úplne tichúčko. V porádku je to a Silvestra dlúhé roky strávím tak, že okolo devátej idu spat. A ráno sa obudím, svieží, čulý,a idu na nejakú túru.
A je už celkom iný kalendárny rok...
– To mi nevadí. Akurát to, keď to zas vypočítam, ked spravím ten rozdíl teho roku, kerý nastane a s rokem, v kerém sem sa narodil, tak je to o jedno číslo vječí. To mňa jeduje. Ale ináč su čulý, svieži, trízvý a idu...A máme takú skupinu dokonca, je nás vícej. Ked sa na Nový rok stretneme okolo 9-tej, ideme na nejakú celodenní túru do hor.
Vy ste advokát. Pred Vianocami bývajú aj rôzne kauzy chmatákov, ktorí idú do lesa, aby si za päť prstov a šiestu dlaň obstarali vianočný stromček... Alebo sú takí chmatáci, čo nemôžu kúpiť darček rodine...Nespomínate si na niečo veselé a vtipné z vianočného obdobia alebo z obdobia okolo Nového roka z tejto vašej advokátskej praxe?
- To nevím, lebo obyčajne týchto zlodejú obhajuju už 42 rokú a mňe je teda úplne jedno, kedy neco ukradnú. Nigdy neskúmám, či to byli Vánoce, alebo Velká noc, alebo Všech svatých. Všech svatých – to vím, lebo to sa vtedy ty vjence kradnú...Ale ináč – nespomínam si na nic, že by sa stalo práve na Vánoce.
S jogínmi v trenírkach
Ako zvyknete prežívať Silvestra?
- Posledné tri lebo nevím kolko rokú, trávím Silvestra v Praze. Tam, bohužel, nemožu uniknút temuto hluku. A musím sa zúčastnit aj nejakej takej, dajme temu, že zábavy...Moc rád to nemám, ale teda – dobre – idu...
No a zrovna minulý rok, nevím, jak je to možné, tancovala tam taká kočka. Pjekná mladá. A sa tak na mňa dívala, usmívala, tak sem ju zebral do tanca. A pjekne sme tancovali. Šak nic inší, jenom tancovali. Pjekne.
A jak sme tak tancovali, tak naráz jakýsi chlap... A furt sa plétel medzi nás. Videl sem, že je starší, teda, ne až tak starý jak já, ale starší než tá kočka. Tak sem si rekel, no – co. Tamto nemože být její frajír...to bude nejaký taký Šalabachta. No a nakonec vysvitlo, že to byl její tata. A kedže to byli Azerbajdžanci, tak sem sa velice rýchlo stáhél (Smiech.). Protože Azerbajdžanci zrejme takých chlapú, kerí sa im nelúbia, rešá dosť divoko. Tak sem jaksik uznal za vhodné - vjenovat sa inej forme zábavy, než s tú pjeknú Azerbajdžankú.
Silvester, Vianoce a koniec roka je aj obdobím návratov. Aj ľudia, ktorí sú dlhodobo v cudzine sa zvyknú vracať domov...
- Ja naopak, skúrej utekám, než bych sa vracal...Predsa si spomínam na jeden krásný silvestrovský zážitek. Ale, vtedy to nebyla krása. Nevím, možno ešte žijú nékerí čitatelé, kerí žili v roku 1978. A možno si spomenú na ten Silvester.
Večer bylo plus 12, a o púl noci bylo mínus dvacet. Tam byl bjehem šest hodin rozdíl 30 stupňú. A my sme byli v Novém Bydžovje v Česku. To sme byli taká jogínská společnost. A kedže bylo teplo, o tej štvrtej-pátej poprchalo, ale bylo vyložene teplo, plus deset-dvanást stupňú, tak sme sa rozhodli. Stavili sme sa, že nový rok oslávime púlnočním kilometrovým bjehem Novým Bydžovem v trenírkách a bosky...
No enomže o púl noci bylo mínus dvacet a 20 centimetrú snehu. Protože vtedy sem mňel ešče tricet rokú a ty moji kamarádi také tak nejak, tak samozrejme, že stávku sme neprohráli ani jeden. A tento bjeh sme absolvovali. No ale dneskaj veru – asi bych si to rozmyslel. Asi bych ve vjeku 65 rokú tu stávku prohrál.
Zdravotné následky takéhoto silvestrovského behu neboli?
-Né. Akurát co človjek trošku kýchal. Tak hned, jak sme dobjehli, dali sme si vrelý čaj a chvílu sme kýchali a za chvílu to bylo v pohode.
Koník a bublifuk
Čo by ste poradili tým, ktorí sa zhonu chcú vyhnuť? Čo je najvhodnejšie, aby našli nejakú inú alternatívu do obdobia týchto Vianoc?
- Mne sa dost ťažko v temto radí. Protože já si o tem myslím svoje. A pochybuju, že by ludé byli až tak ochotní - ignorovat a bojkotoval ty Vánoce, jak to robím ja. Ale – predsa by si, myslím, mňeli uvjedomit, že púvodne ty Vánoce, co byl ich zmysel. Že to byli svátky míru a svátky pokoja. A ludé s teho spravili svátky zhonu a svátky obžerstva. A to mi na tem najvíc vadí.
Takže si myslím, aby sa ludé vjenovali jeden druhému. Né nakupováňú. Né prežíráňú sa! Ale, aby si povidali, co si majú povjedet. Aby byli k sebe lepší. Lebo žádný dárek, nech je jak chce drahý, nenahradí vztah teho človjeka.
Já si spomínam, ked sem jedny Vánoce strávil u bratra, kerý mňel vnučku. Dodnes deň má jedinú vnučku...No a to mňelo to ďevčisko – co já vím – tri-štyri roky. Celá rodina jí... ona strašne mňela ráda koňú... celá rodina í donésli jednak neco a jednak koňa. Všelijakých koňú. A já? Povidam, dárky nekupuju. Ale napadlo mňa, tejto ďevčici bych neco mnel dat.
Tak iďa cestú sem si kúpil za deset ešte, to byli tuším koruny, za deset lebo patnást korun bublifuk. A dal sem ten bublifuk pod vánoční stromek. A tá devčica sa vykašlala na šecky šaty, dárky, koňú, stavebnice. Na šecko možné. A celé tri dni sa hrála s bublifukem.
Takže, netreba nejaké kór moc drahé dárky. Stačí maličkost, která poteší. Nemusí do teho človjek tolko investovat, čím vlastne podporuje enom obchodníkú a radosti to moc neurobí. Radost može urobit aj taký malý dáreček. Ten už lacnejší sa nedal vybrat. Ale ja sem to nevybíral proto. Mňa nebavilo ít do žádného obchodu...
Čo by ste zaželali teda po vianočnom období čitateľom MY-Týždeníka pre Záhorie do nového roku?
- Do nového roku im želám, aby ten rok 2015 byl lepší, jak bude...
So suvenírmi z ciest. FOTO: ARCHÍV (DK)
